Co se dělo, děje, bude dít :)

1. června 2012 v 4:54 | "já" |  U rodinky - 1.měsíc
Asi bych si měla po každém dni psát poznámky, co se událo, protože pak zapomínám zážitky. Jsem to hlava děravá a někdy jsem tak unavená, že nemám sílu sem psát..
V sobotu se BBQ vyvedlo Usmívající se bylo teda šílený dusno, vlhko - tady se tomu říká humidity. Je to po dešti, když je sluníčko, jak se odpařuje voda.. A je to nesnesitelný, to už je snad lepší klasickej pařák. V tomhle totiž ani nemusíte nic dělat a leje z vás Zamračený
V neděli proběhl opět NYC Usmívající se na Times Square byli vojáčci, nějaká předváděčka čehosi - myslím, že výzbroj atd., plno námořníků.. Prostě den před Memorial Day a NYC přeplněnej lidma.. Ale já stejnak mířila na Československej festival, tak ok. Tam jsme s Anet potkaly další holčiny z ČR, co jsou v USA jako aupair. Jsem ráda Mrkající Čím víc lidí, tím víc zábavy, zážitků a holky jsou fajn, tak snad zapadnu a něco společně podnikneme Usmívající se (což se tedy btw nejspíše stane ;) A největší zážitek byla svíčková Smějící se mňam, mňam Smějící se
Před odjezdem dom jsme se stavily ještě po krámech.. Monča nakoupila ve Forever 21, a pak mne holky (vyzvedly jsem na Times Square Mončinu kamarádku ze stejnýho městečka) dotáhly ještě do American Eagle, že tam jsou slevy 40% na vše. Ještěže tak učinily Usmívající se Vybrala jsem si sukni, stála původně 40dolarů, takže po slevě měla být za 23. A u kasy na mne prej: 11,99 !!! Úžasný Tak jsem nevěřícně koukla na displej a ono vážně Smějící se Špatná cena na mým kusu, sukýnka byla už jednou zlevněná, takže potěšující překvápko a radost z nákupu.

V pondělí odlítala J. Ráno jsem si pěkně přispala, pak probíhalo takový průběžný loučení, povídání, poslední rady, tipy co a jak.. Musím se přiznat, že jsem byla trochu rozhozená.

No a v úterý začal můj rok v pravym slova smyslu. Už je to všechno na mne. Ale troufám si říct, že první den jsem zvládla bez ztráty kytičky Usmívající se Do školy jsme odjely včas, nezapomněla jsem jim dát ani plavky a osušky na plavání, žádné trable po cestě taky nebyly, dokonce jsem vycouvala od garáže na první dobrou (což se mi stalo zatím jen 3krát Smějící se), děcka jsem předala u školy a frčela si to dom, protože bylo vedro, tak se fláknout na chvilku na sluníčko - samozřejmě po snídani.
Odpol jsem děcka zdárně vyzvedla, A. měl klasický úterní playdate s B., takže tím odpadla starost s jeho vyzvedáváním, akorát jsem musela nachystat věci na plávo, kam se chystali s B. rodičema jít.
S dvojčatama jsme se pustili do vodní bitvy s pistolema na vodu - byl vážně hicák. Měli z toho děsnou psinu Smějící se hlavně, když jsem ječela (schválně samozřejmě) S vyplazeným jazykem pak je rychle vysušit, R. učesat a oblíknout do Taekwondovýho a hurá na hodinu. Trochu jsem si popletla cestu, takže jsme museli přes město, kde je zrovna v tu dobu strašnej traffic, ale dojeli jsme včas. Nejvtipnější je ten "jejich" vysloužilej policajt, co v týhle špičce vždycky stojí uprostřed tý nejhlavnější kčižovatky ve městě a navzdory semaforům řídí dopravu Smějící se je celkem sranda ho sledovat, jak to šíleně prožívá, píská na imaginární píšťalku Smějící se asi ho budu muset vyfotit Smějící se myslím ale, že ho tu mají už jako takovou raritu, protože sice je fajn, že pouští auta z tý strany, kde je jich zrovna nejvíc (i přes červenou), ale většinou to semafory poberou ok, ale taky se mu stane, že jak mává rychle těma rukama a je do toho tak zažranej, že pustí auta proti sobě, jak by neměl Usmívající se
S J. jsme zašli do obchodu, potřebovala jsem nějakou kosmetiku, dojeli jsme dom a asi 15min koukli na telku - nebo teda snažili jsme, protože já to neumím ještě šéfovat, takže jsem půl vymezenýho času hledala vhodnej program Smějící se no a pak jsme jeli zpátky vyzvednout R. Tentokrát už jsem trefila správnou ulici, tak jsem se vyhnula všem zbytečným světlům. Zpátky jsem to frkla téměř stejnou cestou, a to proto abych nemusela odbočovat doleva, i když jsem se o ulici minula, ale ve výsledku to bylo lepší. Hledám si vlastní způsoby jízdy domů, vlastní cestičky Usmívající se
Doma pak vaření = příprava večeře dětem - chicken nuggets s těstovinama. Nedivte se, tady se jí různý prapodivný kombinace. Nuggetky samozřejmě hotový, zmražený se dají rozpíct a uvařit těstoviny je taky děsná práce Mrkající a sláva, předat je HM Smějící se btw. u jídla jsou občas děcka nesnesitelný. Hlavně za přítomnosti rodičů koukám, jak se u jídla chovají. Především J. se mění v někoho úplně jinýho.

Středa - tak to bude asi nejhorší den v týdnu. Děcka většinou nemají žádný program, kterým bysme ukrátili čas, takže to bude na mne. Až v 6pm má A. baseball a to už je stejnak většinou předávám rodičům. Asi budu muset vymyslet nějaký playdaty s někým. Ale od začátku.
HM pracovala ten den z domova - tohle nebude nikdy klapat. Děcka si totiž chodí říkat o všechno jí, chtějí bejt s ní, mne moc neposlouchají, je těžký je udržet v jiný místnosti. Jinak klasický ráno. Pak nastala velká chvíle - první zkušenost s čerpací stanicí Smějící se teda samostatně, jak jinak Usmívající se Takže štěstí přálo - bylo volno hned u prvního stojanu. Kde otevřít nádrž jsem taky našla na pohodu. Že budu platit cashem, chci plnou a regular, jsem taky nahlásila správně Usmívající se Ano, kdo ještě neví, tak v New Jersey nejsou samoobslužné benzínky, ale jen si přijedete, správně zastavíte, stáhnete okýnko, nahlásíte svůj požadavek obsluze (většinou starší přistěhovalci, co byste jim na ulici dali korunu, pardon, dolar) a čekáte a čekáte Usmívající se zaplatíte a pokračujete ve svém dni. No, ale jasně, že je poznat, že nejsem zdejší, takže chlapíka děsně zajímalo, odkud jsem, proč tu jsem, pochválil mi anglinu, od něj jsem se dověděla, že je z Turecka, je tu už asi 20 let (jestli jsem se spletla, tak sorry kámo) a když jsem nahlásila ČR, tak mne chtěl přesvědčovat, že to teda nenene, že Czechoslovakia Smějící se btw. pán neměl téměř žádný přední zuby a co mu zbylo, bylo zkažený, černý, ulámaný Smějící se Každopádně ale musím se pochválit, žádnej trapas Smějící se

Pak na kavčo s holčinou z Polska, co přijela minulý týden. Má děti vždy o rok starší než já, takže zkusíme playdate, v létě snad plávo a jiný. Doufám a budu se modlit, aby si děti sedly a mohli jsme takhle společně trávit čas. Dost by se nám tím ulehčilo. Zvláť až budou děti celý dny doma, kdy už jim skončí škola, ale letní kempy ještě nebudou. To bude s nima docela očistec. Protože ti moji v jakýkoliv kombinaci dvou, jsou super, ale všichni 3 pohromodě je někdy fuška.

No abych se vrátila k tý středě. Dvojčata jsem vyzvedávala už kolem poledne, protože pak šli s HM do nový školy, kam budou chodit od září. Měli takovou seznamovačku. Při vyzvedávání jsem pro ně musela do tříd (jak to bylo takhle výjimečně v jinym čase, tak se bohužel car drop off nekonal), což jsem si pojistila ráno, kdy jsem je tentokrát do třídy i odvedla. Jinak bych se v tý jejich škole ztratila, maj to tam vážně jako bludiště Usmívající se je to škola, kde je fitness, bazén, nějaký akce pro seniory a lidi s postižením. Soukromá instituce, no.
Doma, když vypadli na tu Orientation, tak akorát dorazily cleaning ladies. Už jsem o nich psala, holky chodí každou středu a vypíglujou celej barák. Tentokrát se někde zasekly, proto až po poledni, jinak mají chodit dopol. To si připadáte jak v jinym světě - věci okolo vás mizí, smrdí to všema těma přípravkama, nemáte kam uhnout, protože prostě ony jsou absolutně všude Smějící se A na pár hodin, při velkym štěstí do druhýho dne odpoledne (dopol tam děti nejsou), je uklizeno Smějící se

No a jak už bylo napsáno, středa nebude můj oblíbený den. U sousedů byl jeden kluk na playdate (A. od vedle si k nám chodí hrát téměř pořád a je fajn, rozumí si s našima) - Jeffry = ten druhej. Tak s tím už doufám nebudu mít co do činění Křičící Ten kluk je absolutně bez respektu, rozjívenej, uřvanej, vymýšlí samý kraviny - někdy i dost nebezpečný, hlavně když si s nima hrajou i ty pětiletý. Neposlouchal dokonce ani HM, když mu byla říct, aby něco nedělal. Prostě rozmazlenej parchant. Tak snad už mi pod ruku nepřijde!!!
HM jela pak do gymu, takže opět připravit večeři (dát do misky zmrzlý plněný těstoviny a na to omáčku ze sklenice, to celý na hodinu do trouby), mezitím umejt dvojčata. HM dorazila, takže opět problém s jídlem. Bejt tam sama, tak to prostě J. sežere a bylo by Usmívající se ne, u jídla je to fakt jinej kluk, toho už jsem byla svědkem několikrát.

Na baseball jsem jela tentokrát s nima, když byl HD pryč, aby na ně nebyla sama. Návrat domů - že ji přijede někdo na důležitou poradu kvůli práci, tak jestli dám děti spát. Jo, proč ne, když je dávám já, uložim je do postelí, řeknu dobrou, oni taky a jdu. Nic složitýho. Fajn, takže nejdřív to bylo, že se ještě najedí. Čas na spaní samozřejmě dávno byl, jenže jasně, že jim se nechtělo, když byl v baráku někdo neobvyklej. HM, že ne, že se musí už jít spát, tak jsem zavelela už asi po třetí čištění zubů, ale malá R. si usmlouvala dalších 5min na příchod a trávení času dole. Jako proč?? Pak se nemaj divit, že s nima děcka tak cloumaj a neposlouchaj, když jejich slovo neplatí. Ale co bych se rozčilovala, já si pořádek udělám - musim, jinak by to ani nešlo totiž. Samozřejmě pak došlo i na R. pláč, protože nebylo po jejim. Ale naštěstí už přijel HD, tak jsem se vytratila, ať si to vyříděj spolu S vyplazeným jazykem

Čtvrtek = dnešek byl super. Víc takovejch dnů Usmívající se Dopolko volno, po vyzvednutí dětí hnedka na čtvrteční hraní k S. a jeho nanny Ivě - ta ženská je skvělá. Škoda, že se o Vánocích už chystá domů do Brazílie. Ale do tý doby tu od ní podporu mám a jsem ráda. Dvojčata jsem nechala, sjela pro A. Měla jsem ho vízt na jeho smluvenej playdate, ale posunulo se to, takže zpět k S., během 20min zase nasednout do auta a tentokrát opravdu odvízt A. ("parchantovi" jsem koupila před školou dva muffiny, byla tam nějaká typická americká akce, kdy výtěžek na něco putuje, a on si schválně nechal kus toho druhýho až k S., aby mohl provokovat dvojčata - především R., ta je na to chytlavá. Úplně jsem na něm viděla, co má za lubem, neskutečně se prozradil očima a úsměvem. Ale nakonec jsme se dohodli, že to sní před barákem. Jsem mu pak nedovolila nanuk S vyplazeným jazykem ale abyste si nemysleli, že jsem nějaká přísná, nebo dokonce zlá, oni mají ty sladkosti = desserts limitovaný od rodičů a všechno na sebe nabonzujou a ještě bych z toho měla potíže já)
Cestu jsem našla správně hlavně díky navigaci a domů už jsem si jela sama svejma uličkama, ne podle GPSky, která mne zase chtěla táhnout přes centrum.. to bysme dojeli domů tak za hodinu - jo, začínám se tu už docela dobře orientovat Usmívající se

S malejma jsem pak odpol trávili v basementu malováním. Vypadali oba jak palety Smějící se barvy absolutně všude. R. na triku, na rukách až po ramena, na bradě Smějící se ale hlavně, že jim to přes hodinu vydrželo. Ani se u toho nehádali a obrázky se povedly. Pak jsem ještě byli něco kolem půl hoďky venku. Hráli frisbee, nebo si oni z pod kamenů lovili ty svoje brouky a žížaly a kdo ví co ještě za havěť. Absolutně nechápu, jak se jim to může tak líbit, tak to můžou brát do rukou a mít z toho takovou radost Usmívající se Hlavně u R. jako u holky mne to fascinuje - má v prolejzačce akvárko s hlínou a střádá si tam žížaly a pavouky - fuuj Mlčící Snažila se mne s jednou žížalou honit, ale vyvázla jsem !!
Předávka HM a typický handrkování u večeře, nějaký hádky i potom, R. má asi i nějakej trest, ale to už jsem radši odpochodovala k sobě, tam stejně nic nezmůžu.

Btw. asi budu muset přestat říkat, že se mnou jsou děcka ok, aby nebyla HM naštvaná, že s nima takový nejsou. Mám z toho divnej pocit. Řeknu to třeba proto, že mne samotnou překvapí, jací pak jsou, nebo ona se ptá, já řeknu, že fakt nebyl větší problém, a ona na to, že je to proto, že je tam ona, že se chovají, jak se chovají. Což má pravdu, ale aby se pak necejtila mnou nějak snad ohrožená, nebo tak. Americká výchova, no.. Já si křiknu, zamračim se a oni vědí.

Uff, tak mi článek zabrala asi 2 hodiny Smějící se Tak snad jste si početli.
A aby nedošlo k mýlce, jsem tu spokojená. Nestěžuju si, nerozčiluju, zatím jsem neměla větší problém. Ale vzájemně se ještě oťukáváme. Zeptejte se za měsíc, dva Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 1. června 2012 v 18:23 | Reagovat

Mám z tebe radost, drahá příbuzná :-P už jen z toho textu to vypadá, žes tam zapadla a že se prostě neztratíš! Jen tak dál ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama